Někdo se s talentem narodí, jiný se tesařinu nenaučí za celý život.

Jak jste se k této práci dostal?

Řemeslo se má dědit z generace na generaci, a tak je to i v naší rodině. V cechovní knize v Komářicích jsem našel, že mí předci se věnovali tesařině již od roku 1741. Nyní toto řemeslo vykonávám já s bratrem Bohumírem.

A proč používáte tradiční nástroje, proč si nepomáháte stroji, novějšími pomůckami?

Dobrá práce potřebuje dvě věci – um tesaře a kvalitu nástroje. Ano, stroje jsou rychlé, práci odvádějí dobře, ale když používáte nástroje, které jsou několik staletí osvědčené, ke dřevu se chováte šetrněji, přizpůsobujete se mu a konečný prvek má úplně jinou kvalitu.

Jsou nějaké stavby, na které jste s bratrem hrdí?

Bratr si určitě nejvíc pohrál na rodinném domu v Českých Budějovicích, který navrhl architekt Milunič (navrhl také Tančící dům, pozn. red.). A já? Teď si vzpomínám na dvě stavby: První je novostavba kostela v Šumné u Znojma, kde jsem pracoval na krovu l´orme, bednění přesbitáře (koncha) a zvonové stolici pro tři zvony. Stavba od architekta Marka Štěpána je celkově velmi zajímavá, stejně jako jeho ostatní navrhované kostely v České republice. Druhá stavba je určitě rekonstrukce rodinného domu v Široké ulici v historické části Českých Budějovic.  Práce tam byla velmi náročná. Dům je goticko-renesanční z 15. století a vyměňoval jsem tam krovy. Je to těžké v místě, kde je složitý půdorys a už tam proběhl nějaký stavební vývoj.   

Když rekonstruujete historické domy, odkrýváte tím zároveň historii tesařské práce. Inspiruje vás to?

Určitě. Kolikrát se na to dívám a přemýšlím, jak to dělali a proč zrovna takto. Často to konzultuji i s odborníky památkáři. Je to určitá škola, praxe, kterou potom použijete dál.

Máte schované nějaké předměty, produkty či jejich část, které jste při rekonstrukci našli?

Zrovna v historickém domě v Č. Budějovicích jsme odkryli krásný dřevěný strop a hřebeny. Ty jsem zachránil a schoval si je jako mustr pro další práci.

Jak se vám pracuje s dnešními architekty, kteří mají svou představu o provedení?

Projekt je jedna věc, ale musí být prakticky proveditelný a dát tomu ten správný rukopis. Často projekty konzultuji ještě s dalšími odborníky a architektem samotným a přizpůsobuji to praxi.

Musíte se narodit do tesařské rodiny, abyste toto řemeslo uměl?

Umět tesařinu, to musíte mít praxi aspoň deset let. Když je člověk nadaný, naučí se jí rychleji. Někdo se jí nenaučí za celý život, zběhne k něčemu jinému, anebo k montáži, ke strojům. Nezáleží tedy na rodině, ale talentu a praxi.   

Jaký je rozdíl mezi strojovou a ruční prací?

Velký. Strojová práce je rychlejší, řekl bych i sériovější. My si vybíráme složitější věci, ty, u kterých se musí přemýšlet, koumat, znát dřevo a jeho opracování. Ale obávám se, že v téhle době nás stroje všechny pohltí.

Vážou se k tesařské práci tradice?

Tesařská práce jich má hned několik a mrzí mě, že v téhle době se na všechno zapomíná. Tesař například pracoval vždycky v bílé košili.

A co byla slavnost hřebene?

Dříve to byla velká událost, když si nechávali lidé postavit dům. Celou stavbu prožívali s řemeslníky, každou hotovou část oslavovali. A stejně tak to bylo u tesařské práce. Po zdvižení krovu se hřeben ozdobil stromečkem, nechyběl samozřejmě slavnostní proslov. To se nazývalo zdvižná nebo slavnost hřebene.

Fotografie k článku